Manuály pro modeláře01.

MANUÁL PRO MODELÁŘE - Základní postupy pro RC modely ze stavebnic ARF.
            Poslední dobou jsem se potkal z několika zájemci o létání na "Modelářském simulátoru" .Všichni chtěli v podstatě vědět jak "páčkovat" na vysilači, aby model dobře létal. Podobně také při létání na letišti jsem pozoroval jak mladí modeláři, kteří se pokouší o první lety zbytečně poškozují své výtvory často zakoupené v provedení ARF. Postupovali metodou pokus-omyl a moc jim to nešlo. Když jsem jim vysvětlil základy a půjčil tento manuál, poměrně rychle se zlepšovali. Myslím si tedy, že následující ukázka "Základní postupy pro RC modely ze stavebnic ARF.", budou pro zájemce z obou skupin užitečné.

            Ukázka jak takový manuál vypadá následuje. Nemá cenu, abych celý manuál převáděl do HTML a uveřejňoval na webu. Kdo bude mít zájem může si ho stáhnout ve formátu WORD a vytisknout.

            Dále uvedu jak je možné celý manuál stáhnout. Ukázka je pouze zlomkem skutečného manuálu.

ÚVOD .

            Zkušenosti ukazují, že řada začínajících RC modelářů nemá ani ty nejzákladnější znalosti o funkci jednotlivých částí RC modelu, často nemají ani ty nejmenší zkušenosti s řízením modelů a pokud nemají ve svém blízkém okolí zkušenějšího kolegu, bývají jejich začátky v létání dost neslavné a často také dost deprimující. Plně si uvědomuji, že žádná sebelépe napsaná příručka nemůže nahradit přímou praktickou instruktáž a pomoc učitele, ale máme za to, že prostudováním této příručky si začínající modelář - pilot - alespoň uvědomí, jaké problémy jsou s létáním spojeny, co vše musí připravit, co nesmí zanedbat a jak by měl teoreticky při zdolávání všech na něj čekajících úskalí postupovat.

            Tento manuál je vhodný hlavně pro ty z vás, kteří koupíte stavebnici modelu v provedení ARF. To znamená, že máte téměř hotový model, budete osazovat RC vybavení, motor, seřizovat výchylky, nastavovat správný směr výchylek atd. Ti z vás, kteří staví model od základu použijí další typ manuálu.
            Kromě kapitol věnovaných začátečníkům je část příručky věnována i problematice akrobatického létání s RC modely a věříme, že zde i ti zkušenější najdou řadu zajímavých poznatků. Je třeba upozornit na skutečnost, že létání s RC modely je dnes velmi rozšířená a oblíbená forma aktivního odpočinku a že problematika létání s RC modely je tak široká, že se prakticky nedá vyčerpávajícím způsobem zpracovat.
1a.RADY pro začínající k výběru stavebnice ARF..

       Dnes je možno koupit v modelářských prodejnách, řadu stavebnic leteckých modelů v nejrůznějším provedení. Nejčastěji to bývá tak, že mladý adept modelářství se zhlédne na nějaké modelářské akci v RC modelech a dožaduje se na rodičích zakoupení něčeho podobného. Chtěl bych tedy poradit rodičům jak postupovat při výběru. V obchodech se vyskytují stavebnice v provedení ARF a tak zvané SETY hotových modelů. Ceny u jednoduchých školních modelů v rozpětí od 1500Kč asi do 3000Kč. (Nikdo asi pro začátečníka nebude kupovat stavebnice nebo hotový model v hodnotě od 10 000Kč výše!)
       1. V prvé řadě si musíme uvědomit, zda jde u naší ratolesti (pochopitelně i u nás) o krátkodobý zájem, nebo má předpoklady a možnosti k tomu, že by se věnoval RC modelům soustavněji.
       2. Pokud chceme pouze hračku můžeme koupit tak zvaný SET létajícího modelu. Je to většinou hotový malý model letadla, který je vybaven již zamontovanou RC výbavou včetně vysílače, baterií, nabíječem atd. Model bývá vyroben z EPS (extrudovaného polystyrénu), jednotlivé části již hotové a na vás zbývá, podle návodu model sestavit vyšperkovat obtisky, nabýt baterie a jít létat. V některých těchto modelech je podrobný návod jak model zalétnout, jak fungují jednotlivá kormidla atd. Není to ale pravidlem. Někdy jsou návody velmi stručné a pak většinou si nový adept s modelem ani nezalétá. Dost často tyto modely mají zjednodušené ovládání tak, že třeba výškovka je pevná a stoupání se řídí otáčkami motoru, nebo některé modely nemají plynulou regulaci otáček a motor se pouze vypíná a zapíná. Někdy je přijímač sdružen se servy. Nezatracuji tato provedení, ale využitelnost RC vybavení, pro případné pokračování v dalším vývoji budoucího modeláře je velmi omezená. Někdy i získané návyky při řízení jsou na škodu při dalším pokračování.
       3. Tedy pokud počítáme, že zájem naší ratolesti, nebo i náš zájem se jeví jako trvalejší poohlédneme se raději po stavebnici pro začátečníky v provedení ARF. Bude to sice pro nás cenově nákladnější, protože budeme muset přikoupit ke stavebnici ARF, RC vybavení. To znamená: vysilač, přijímač, příslušný počet serv podle počtu ovládaných kormidel, v případě pohonu elektromotorem budeme potřebovat regulátor a trakční baterii(baterii pro elektromotor), v případně pohonu spalovacím motorem další servo, pro regulaci plynu a baterii pro přijímač. Toto RC vybavení bude stát víc než vlastní stavebnice ARF. Má to ale tu hlavní výhodu, že je možno vybavení později doplňovat a dále používat při dalším vývoji začínajícího modeláře i u jiných modelů. Pochopitelně je potřeba vybrat RC vybavení alespoň se čtyř-kanálovým vysilačem a přijímačem. Vysílací pásmo si vybereme raději 35MHz. Pásmo 27 nebo 40 necháme raději pro lodě nebo auta. (Je to takové nepsané pravidlo.) Vysilač by měl mít také přepínatelný směr výchylek kormidel. Není to, ale na sto procent nutné, jen nám to pomůže při instalaci RC vybavení do modelu.
       4. A nyní k tomu jaký typ modelu si vybrat. Nejednoduší je model klasického větroně. Také RC vybavení bude lacinější. I zalétání bude celkem jednoduché. Ale délka jednotlivých letů bude krátká a tak doba pro naučení se ovládat dobře lety bude poměrně dlouhá.(Bude potřeba daleko více startů.) Lepší je v tomto směru větroň s elektromotorem. Lety budou trvat kolem deseti minut a to už se dá něco naučit. Cena takové stavebnice ARF je přijatelná. Nekupujte, ale pro začátečníka menší modely než o rozpětí jednoho metru.( I když jsou relativně lacinější.) Malé modely jsou hůře ovladatelné a zpravidla nesrovnatelně hůř létají při horších povětrnostních podmínkách. To ostatně platí i u modelů motoráků. Navíc malý motorák hůře startuje ze země a pro start hozením se již musí něco umět. Pokud je přítomen zkušený modelář dá se tato alternativa startu využít, ale řízení malého modelu je náročnější. Proto jednoznačně bych doporučil větroň s pomocným elektromotorem, tak zvaný elektro-větroň, nebo po novu elektro-kluzák o rozpětí kolem 1500mm s ovládanou výškovkou, směrovkou a regulátorem motoru. Elektromotor řady 280, 300, nebo400. Nedoporučuji ale tyto větroně se sdruženými kormidly do V. Jednak je potom potřeba ve vysilači mixer pro tyto plochy a hlavně tyto modely v určitých letových polohách mají zhoršenou ovladatelnost. (Právě začátečník se do těchto nevhodných letových poloh snadno a často dostává.) Tyto sdružené plochy mají hlavní výhodu v menším čelním odporu a hlavně mají výhodu pro výrobce v nižších výrobních nákladech a to má dopad na nižší konečnou cenu stavebnice. Proto jsou tyto stavebnice často označovány jako vhodné pro začátečníky. Není to ale pravda.
       5. Poslední dobou se objevují na trhu jednoduchá samokřídla a elektro-samokřídla vyrobená z EPP(extrudovaný polypropylén). Je to téměř nerozbitný materiál a modely snášejí různé drobné karamboly začátečníků bez poškození. Pokud koupíte model téměř hotový a dodržíte přesně těžiště podle návodu, neměl by být problém při záletu ani při dalších letech. Vysílač musí být vybaven v tomto případě mixerem pro delta-plochy. Zase volte model s rozpětím kolem jednoho metru.

Ještě radu na závěr této kapitoly. Přečtěte si tento manuál až do konce. Možná, že se vám bude zdát, že to pro začátek nepotřebujete, ale určitě se vám některé kapitoly budou hodit při pochopení samotného principu létání modelů a jejich řízení. Najdete tam také mnoho poznatků jak namontovat RC vybavení a jak a na kterou stranu se mají vychylovat řídicí plochy a další důležité znalosti před i při vlastním létání.

2. PŘEDLETOVÁ PŘÍPRAVA MODELU .
            Zhotovení modelu řízeného rádiem představuje vždy desítky i stovky pracovních hodin (výjimku tvoří modely postavené z rychlostavebnic typu ARF). Model je postaven většinou z poměrně drahého materiálu, je v něm uloženo poměrně drahé RCvybavení a třeba i drahý motor, prostě rádiem řízený model není jen vlaštovkou z papíru a vyplatí se proto mít před prvními zalétávacími lety trochu trpělivosti pro předletovou přípravu. Modeláři ve své touze vidět model co nejdříve ve vzduchu zapomínají na nejzákladnější pravidla resp. zásady při dokončování modelu a u začátečníků je to ještě horší - ti totiž často nemají na co zapomenout! Následky různých těch drobných nebo i závažnějších opomenutí bývají pak často tragické a v několika vteřinách dojde ke zničení díla v hodnotě mnoha pracovních hodin a tisíců korun. Následujícími odstavci bychom chtěli pomoci zejména právě začátečníkům a těm méně zkušeným několika radami a pokyny.

2.1. Základní nastavení výchylek ovládacích prvků

            U stavebnice modelu typu ARF bývá v dobrém návodu doporučená velikost výchylek kormidel či křidélek a je tedy dobré se těchto hodnot ověřených zkušenostmi držet. Pokud tyto informace na plánku nebo v návodu nenajdeme, je třeba se držet zásady, že pro zalétávací lety je vhodné nastavit raději menší výchylky. Pro orientaci uvádím tabulku běžných rozsahů:

Rozsahy výchylek: Směrovka Výškovka Křidélka

Školní větroň + - 10 až 20° + - 15° -------

Jednoduchý motorák + - 5 až 10° + - 10 až 15° -------

Akrobatický model + - 20 až 35° + - 15 až 30° + - 10 až 25°

            Jde pochopitelně jen o směrné hodnoty, protože výchylky kormidel či křidélek závisí na jejich tvaru a ploše a hlavně pak na rychlosti modelu, která je rozhodujícím faktorem pro jejich účinnost. Obecně rychlý model bude mít poměrné malé výchylky, naopak pomalý školní model nebo realisticky létající maketa bude mít plochy i výchylky kormidel poněkud větší, stejně jako akrobatický model, který musí mít velmi účinná kormidla při nízkých i vysokých rychlostech.
            Kromě kormidel a křidélek je často na modelu ovládána řada dalších prvků, jako jsou např. klapky, motor, zatahovací podvozek, vypínání vlečného háčku a podobně. Rovněž u těchto ovládaných prvků je třeba překontrolovat rozsah jejich pohybu ve srovnání s pohybem serva a hlavně se vyvarovat dorazů omezujících dojíždění serv do koncové polohy, protože jinak je servo přetěžováno, nadměrně se zvyšuje odběr proudu z baterií a někdy může dojít i k poškození převodových kol serva.
            Táhla, bowdeny a různé mechanické převodové páky nesmí nikde narážet nebo drhnout, musí chodit volně což ovšem neznamená, že by zejména u různých vahadel a pák měly být velké vůle, způsobující nepřesnost celého spojení serva s ovládaným prvkem.
           Dále je důležitá kontrola smyslu pohybu resp. smyslu výchylek jednotlivých ovládaných prvků.

           Na obr. č. 2. 1. je schématicky znázorněna reakce kormidel a křidélek na pohyb řídicích pák na vysílači. Zkušeným modelářům se bude zdát tento obrázek naprosto zbytečný a triviální, ale ve skutečnosti již řada začátečníků přišla na letiště s výchylkami úplně opačnými jenom proto, že prostě nevěděli, jak to má být správně. Ostatně někdy i relativně zkušenější RC modeláři udělají chyby ne proto, že by nevěděli, jak kormidla nebo křidélka zapojit, ale čistě z nepozornosti zapomenou výchylky u nového modelu překontrolovat. Pozor je nutno dávat u RC vysílačů, kde je možno přepínat směr výchylek. Často se stává,že na jednom modelu máme výchylky serv určitým směrem a na druhém opačně. Pak se snadno stane, že vezmeme druhý model a zapomeneme přepnout výchylky a neštěstí je hotovo.Jen pro úplnost upozorňujeme na to, že zejména u kormidel a křidélek musí být zajištěn jejich volný pohyb v rozsahu ještě poněkud větším, než jé předpokládaný rozsah ovládání (nesmí vzniknout dorazy) a že závěsy musí chodit naprosto volně, protože jinak vznikají nepřesnosti zejména u neutrální polohy kormidla či křidélka.Ovládací páky či ramena na kormidlech a křidélkách musí být upraveny tak, aby mohla být velikost výchylek snadno upravována. To znamená zkracování nebo prodlužování táhla, případně přesunutí do jiného otvoru páky kormidla.Zásadně je vhodné používat raději delší ovládací páky, jak na kormidlech tak na výstupu serva, protože případné mechanické vůle náhonu se pak tolik neup1atňujl. Na závěr tohoto odstavce krátké shrnutí ve formě jednoduchých kontrolních otázek: - Jsou výchylky ovládaných prvků v předepsaných limitech? - Odpovídá smysl pohybu kormidel a dalších prvků pohybům řídících pák? - Jsou kormidla a křidélka před zapojením táhel naprosto volně otočná v potřebném rozsahu? -- Nevznikají nikde nežádoucí dorazy?

2.2. Kontrola táhel, upevnění serv a dalšího vybavení modelu

           Již v předchozím oddíle byla zmínka o tom, že táhla musí chodit naprosto volně, že nesmí drhnout či narážet na drak modelu nebo jeho vybavení a hlavně že nesmí mít žádné koncové omezeni resp. dorazy. Nyní tento základní požadavek poněkud rozvedeme a upozorníme na chyby, kterých se modeláři často dopouštějí.

2.2.1 Táhla ke kormidlům

           Jsou většinou pevná, jejich základ tvoří robustní balsový nosník obdelníkového nebo čtvercového průřezu, opatřený na koncích ocelovými drátem se závitem pro vidličku nebo přímo se zahnutím pro spojení s ovládací pákou. Nejčastějším kamenem úrazu je průchod těchto táhel boční stranou trupu v jeho ocasní části.

Táhlo by totiž v každém případě mělo zůstat přímé ( viz obr. č. 2.2 ), protože se jím nejen táhne, ale i tlačí a u táhla s různými "esíčky" či vyhnutími hrozí nežádoucí prohýbání. Jinak, průchod stěnou např. pomocí vlepené pertinaxové trubičky je pracnější, ale mnohem dokonalejší než prostý výřez v trupu a ohnutá struna do "S" či snad lépe do "Z". Toto, bohužel obvyklé, a často používané provedení má další nectnost v tom, že táhlo může v polohách narážet na oba konce výřezu. Táhla ke kormidlům by se neměla dotýkat stěn nebo přepážek v trupu zejména v místech, kde jsou k balsovým nosníkům přivázány a zalepeny ocelové dráty. Hrozí zde totiž jednak drhnutí, jednak doraz na přepážku nebo též postupné prodření bandáže e uvolnění drátu. Podobné nebezpečí hrozí i tehdy, dotýkají-li se táhla ke kormidlům navzájem a navíc potom může jedno táhlo unášet druhé vyvolávat dodatečné výchylky což může vyvolat "nevysvětlitelné" chování modelu. Pokud je náhon kormidla proveden pomocí bowdenů, je jejich přímočaré uložení v trupu poměrně jednoduché a stačí jen zajistit, aby se výstupní části, nepodepřené trubkou bowdenu neohýbaly. Tvoří-li duší bowdenu ocelové lanko, stačí úplné jeho konec dobře proletovat. Rovněž bowden a ocelovou strunou je tak řka bez problémů. Horší je situace u bowdenů a duší z umělé hmoty, kde je dobré na výstupech upevnit ocelovou strunu nebo drát se závitem pro koncovku. Celkově se bowdeny s duší z umělé hmoty nehodí tam, kde vyžadujeme vysokou přesnost ovládání kormidel, zejména pro jejich délkovou roztažnost v závislost na teplotě.

2.2.2. Ovládání křidélek

           pomocí krátkých táhel a ovládacích pák v kořenu křídel je poměrně jednoduché vždy je nutné překontrolovat tento náhon s křídly připevněnými ke trupu modelu. Ovládací páky často vyčnívají do prostoru serv v trupu a mohly by do něčeho narážet. Rovněž přímá táhla od serva k ovládacím pákám by mohla narážet na přepážku v trupu nebo se třít o molitanové vyložení trupu pro přijímač. U komplikovanějších náhonů křidélek pomocí vahadel v křídle ( nejčastěji u větroňů, někdy i u motorových rc-modelů) je třeba ještě před celkovým pospojováním táhly překontrolovat závěsy křidélek, volné otáčení vahadlových pák a průchodnost otvorů pro táhla - vše musí chodit volně, bez tření či dorazů. Náhony křidélek pomocí torsních trubek a různých rychlospojek v kořenu křídla jsou sice poměrně náročné na přesnost zhotovení (hlavně spojka), ale chodí poměrně volně, někdy až příliš volně tj. s příliš velkými nežádoucími vůlemi způsobenými převážně nekvalitně provedenou spojkou.

2.2.3. Ovládání motoru

           A dalších prvků, jako např. klapek, se provádí nejčastěji pomocí bowdenů s ocelovým lankem nebo strunou. Pro motor musí být někdy bowden třeba i dost komplikovaně zprohýbán a v takových případech se snažíme, aby poloměr ohybů bowdenů byl co největší. Bowden vždy před naletováním koncovek dobře promažeme. Spojovací koncovka mezi kovovou duší bowdenu a ovládací pákou karburátoru by měla být z umělé hmoty, aby se zamezilo galvanickému spojení těla motoru s táhlem a tím vyloučilo případné rušení vlivem chvějícího se styku dvou kovových částí. Totéž platí i pro ovládací táhla mechanismů zatahovacích podvozků, které jsou navíc namáhána značnými silami a je třeba je s ohledem na tuto skutečnost řešit dostatečně tuhé.

2.2.4. Upevnění serv

           Serva je třeba upevňovat pružně, ale pevně pomocí silentbloků z gumových průchodek. Nesmíme zapomínat na skutečnost, ,že vyvozují poměrné značné síly až několik kp a že jsou při tom často ještě namáhaná intenzivním chvěním od motoru a tvrdými nárazy při přistávání modelu. Nosníky nebo montážní deska serv musí být proto v modelu upevněny skutečné důkladné, připevňovací šrouby silentbloků musí být dobře utaženy a zajištěny.Prostě musí být uděláno vše proti uvolnění serva a tím zhoršené ovladatelnosti modelu, nebo přímo havárii. Vyplatí se nosníky serv resp. montážní deska raději robustnější zejména u motorových modelů, kde v některých režimech otáček dochází ke značným vibracím způsobeným mechanickou rezonancí.

2.2.5. Vybavení modelu

           Veškeré další vybavení modelu, jako vypínače zdroje, vlastní přijímač apod., musí být v modelu dobře upevněno nejlépe ve zvláštních k tomu účelu vytvořených prostorech vyložených pěnovým molitanem s deformační vložkou z pěnového polystyrenu. Vždy se vyplatí ztratit pár minut času kontrolou uložení jednotlivých dílů RC vybavení než pak sbírat trosky modelu a meditovat nad příčinou poruchy. Na závěr opět několik vodicích otázek pro předletovou kontrolu: - Nenarážejí táhla kormidel na některé části trupu a nedotýkají se navzájem? - Neprohýbají se táhla v situaci, kdy jsou namáhaná tlakem? - Chodí všechny bowdenové náhony volně? Jsou namazány? (Moderní bowdeny z trubek z ze speciální umělé hmoty a duší kombinovanou z trubičky+um.hmota a ocelová struna, pochopitelně nemažeme.) - Fungují bezchybné náhony křidélek, i když je křídlo napevno připevněno na trup? - Jsou serva bezpečně zajištěna proti uvolnění? - Je veškeré radiovybavení chráněno proti vibracím a nežádoucím posunům při nárazech?

2.3. Kontrola seřízení modelů a umístění těžiště .

2.3.1. Seřízení modelu

           je terminus technikus často používaný v této zjednodušené formě - správné by se totiž mělo, říkat podélné seřízení modelu, což je vlastně úhel, který svírá osa profilu křídla s osou profilu výškovky. Obvykle se údaje o doporučeném seřízení uvádějí na plánu modelu tak, že je uveden úhel osy profilu křídla vzhledem k ose trupu a stejné tak úhel osy profilu výškovky k ose trupu. Pokud se podaří postavit model přesné podle plánku, mělo by být seřízení v pořádku. U stavebnic ARF to většinou zajišťuje konstrukce modelu. Ale pro jistotu je vždy vhodné si seřízení překontrolovat jednoduchými přípravkem uvedeným na obr. č. 2.3. V podstatě jde o jakousi velkou posuvku, na jejichž čelistech jsou vybrání pro náběžnou a odtokovou hranu křídla (nebo výškovky) . Na jedné z čelistí je jednoduchá olovnice se stupnicí přímo v úhlových stupních.

           Práce s přípravkem je poměrné jednoduchá postupujeme takto: Model postavíme na rovnou desku (např. na stůl) tak, že stojí na podvozkových kolech nebo je podložen ve vodorovné poloze(není důležité).Na křídlo nasadíme přípravek, necháme ustálit olovnici, odečteme údaj na úhloměrné stupnici a poznamenáme si jej. Aniž bychom s modelem hýbati, nasadíme potom přípravek na výškovku a po ustálení odečteme úhel daný náběhem výškovky. Naměříme-ti například +0,5°pro křídlo a -1,5° pro výškovku, znamená to, že úhel seřízení jsou 2°. (Nejlepší je mít tyto úhloměry dva a upevnit je současně na křídlo a výškovku.) Jak postupovat,když údaj o úhlu seřízení není k dispozici? Nezbývá než se řídit orientačními hodnotami uvedenými v následující tabulce:

Tabulka Křído Výškovka

Školní větroň + 1,5° - 1°

Školní motorák + 1,5° 0°

Akrobatický model 0° 0°

Začátečníkům nedoporučujeme předepsané úhly bez zkušeností měnit, protože může dojít k závažným změnám vlastností modelu.

           Na obr č. 2. 4 je uveden příklad, kdy oba modely mají stejný úhel seřízení, ale podstatně odlišné úhly náběhu křídla i výškovky. To způsobuje jinou letovou polohu resp. úhel trupu a např. model na obr. č. 2.4 vpravo bude mít méně účinnou směrovku díky jejímu zastínění trupem za letu. Vliv nesprávného seřízení na chování modelu a způsoby nápravy jsou popsány déle v části o zalétávání.

2.3.2. Poloha těžiště

           je téměř vždy na stavebním plánku modelu zakreslena anebo je uvedena vzdálenost těžiště od náběžné hrany křídla. Při předletové přípravě jen překontrolujeme, kde vlastně nový kontrolovaný model těžiště má a ihned model pokud možno dovážíme tak, aby poloha těžiště souhlasila s plánkem či stavebním návodem. Orientační zjištění těžiště modelu je poměrné prosté a provádí .se buď na jednoduchém stojánku nebo v rukou. První způsob je zřejmý z obr. č. 2.5. při druhém způsobu se nahradí stojánek rukama tak, že podpíráme model prsty na spodní ploše křídla a snažíme se najít místo, ve kterém se model jeví jako vyvážený, tj. když zaujímá při kontrole těžiště trup modelu mírně negativní úhel.

           Pokud zjistíme, že skutečné těžiště modelu je příliš vpředu, musíme dovážit ocas modelu a naopak, pokud je příliš vzadu, je třeba přidat závaží do nosu modelu. Definitivní dovážení modelu se provádí v každém případě až při letových zkouškách podle chování modelu. 0 vlivu polohy těžiště na vlastnosti modeluje je také zmínka v části pojednávající o zalétávání. Při této předletové kontrole jde v podstatě jen o zjištění, zda těžiště není příliš mimo doporučenou oblast.
Na závěr opět stručné kontrolní otázky:
- - Je model postaven přesné podle plánku s ohledem na seřízení? ( Pokud nelze odpovědět kladné, je vhodné seřízení přeměřit.)
-- Odpovídá skutečné těžiště modelu místu označenému na plánku?

2.4. Přezkoušení funkce řídící soupravy

           2.3.1. Seřízení modelu

           Již v předcházejících odstavcích jsme upozornili na nutnost přezkoušení funkce serv s ohledem na jejich připojení k ovládaným prvkům a pravděpodobně již při této kontrole byla přezkoušena i funkce celé řídicí soupravy alespoň zběžné pokud ovšem pohyb serv nebyl simulován k tomu účelu zhotoveným přípravkem. V každém případě je ale třeba před prvními zalétávacími lety nového modelu baterie vysílací soupravy dobře nabít, model sestavit a s anténou přijímače již definitivně umístěnou resp. upevněnou na modelu provést jednoduchou zkoušku dosahu. Vysílač s úplně zasunutou resp. nenašroubovanou anténou zapneme stejně jako přijímač v modelu stojícím na zemi a pokud možno na rovném prostranství sledujeme chování serv. Pokud se serva pohybují normálně a plynule reagují na pohyb řídicích pák, ustupujeme postupně směrem od modelu a sledujeme okamžik, kdy se serva začínají zachvívat a reagují již na pohyb páky trhavě nebo ne zcela přesně. Vzdálenost (v kterémkoliv směru od modelu ), při které dojde k prvním poruchám, by neměla být u normálně seřízené soupravy menší než 15 m. Záleží pochopitelně na konstrukci anténního vývodu vysílače. Vzdálenost 15 m je dána jen jako směrné číslo resp. hodnota empiricky zjištěná u souprav s velmi nepatrným vyzařováním. U řady souprav je dosah bez antény lepší než 50 m, některé mají dosah i 100 m ), ale důležité je, aby to nebylo méně než zmíněných 15 m. Při kontrole dosahu se mohou nepříznivě projevit blízko stojící auta, plechové garáže či jiné velké kovové předměty a je proto důležité zkoušku provádět na volném prostranství. Kromě jednoduché zkoušky dosahu je vhodné se přesvědčit-zejména u nové soupravy - o skutečném dosahu s vysunutou anténou vysílače. S modelem stojícím na zemi by měl být bezpečný dosah soupravy (tj. bez chvění a trhavého pohybu serv) nejméně 300m. Tuto hodnotu je možno považovat za spodní ještě únosnou mez pro bezpečné létání, protože s modelem ve vzduchu se pak vzdálenost prodlouží nejméně na dvojnásobek, což je ale již hranice viditelnosti modelu. Je samozřejmé, že tuto "velkou" zkoušku musíme vždy provádět s pomocníkem, se kterým si dohodneme předem dorozumívací znamení. Pro ty, kteří nevěří našemu ujištění o možnosti zapnout vysílač bez vysunuté antény, musíme doporučit před každým létáním "procházku" spojenou s velkou zkouškou, protože s vysunutou anténou v těsné blízkosti přijímače těžko zjistí "ujetí" či jinou závadu soupravy způsobující snížení dosahu. U motorových modelů je bezpodmínečně nutné přezkoušet funkci soupravy i s běžícím motorem, tj. pod vlivem vibrací motorem způsobovaných. U továrních souprav i u kvalitních amatérských výrobků je většinou elektronická část přijímače dobře chráněná a chvění odolává, ale horší situace je u serv, kde úplná ochrana proti vibracím není možná (přenášejí se např. i pomocí táhel a lze proto spíše očekávat určité potíže s uklepáním přívodů nebo zhoršením kontaktu potenciometru . Pokud se při této zkoušce s běžícím motorem objeví jakékoliv problémy nebo odlišnosti proti zkoušce v klidu, je třeba zjistit příčinu tohoto jevu a odstranit ji. Může jít o špatné uložení přijímače nebo o baterií a uplatnění tzv. studeného spoje v elektronické části anebo o přímé mechanické poškození serv vedoucí k částečné nebo úplné ztrátě funkce serva. Pokud máte jakékoliv pochybnosti o funkci soupravy, nepokoušejte se model zalétávat!

Nyní opět krátké kontrolní otázky:
- Má souprava dostatečný dosah ověřený alespoň se zasunutou anténou vysílače?
- Má nová souprava dostatečný dosah s vysunutou anténou vysílače?
- Pracuje souprava s běžícím motorem stejně jako s motorem v klidu?

2.5. Vybavení pro zalétávání modelu

           Pro zalétávací lety je vhodné vybavení doplnit ještě některým nářadím či pomůckami, které pro normální lety nejsou nezbytné nutné. První lety totiž často odhalí některé "dětské nemoci" a je třeba nutné podložit křídlo pro dosažení správného úhlu náběhu, zalepit některé drobné špatně přilepené díly dovážit model a závaží v trupu nebo křídle atd. Není tedy na škodu vzít si s sebou na letiště pro první zalétávací lety , odřezky balzy a potahovacího papíru, lepidla (hlavně rychle tvrdnoucí epoxy, brusné špalíky potažené smirkovým plátnem, sadu jehel, jehlových pilníčku, nůžky, režnou nit, modelářské špendlíky, stiskací kolíčky na prádlo nebo jiné svěrky, nářadí nutné pro demontáž motoru atd. Řada modelářů dopravujících se na letiště autem vozí toto vybavení trvale s sebou v samostatné krabici "první pomoci", kterou má uloženou zvlášť v autě - bylo by totiž zbytečné mít výše uvedené vybavení v normální "basičce" s vybavením, které si modelář nosí na start. Na závěr ještě pár slov k "vybavení" v podobě pevných nervů a trpělivosti, které by modelář pro zalétávací lety vždy měl mít s sebou. Je až s podivem, jaké nerozvážnosti až hlouposti je modelář schopen udělat v roztoužení vidět již konečně dílo svých rukou ve vzduchu! Často však se tato různá provizoria a nedbalosti vymstí a místo zalétáného modelu nese pak modelář domů jen trosky a výhled na další hodiny práce při opravách modelu i RCvybavení.
3.ZALÉTÁVÁNÍ MODELU .

Zalétávání modelu je poměrně náročný a zdlouhavý proces vyžadující značnou trpělivost, systematičnost, praktické zkušenosti. U modelů řízených rádiem je situace o to obtížnější, že i špatně zalétaný model se dá "uřídit" a někdy modelář s takto špatně zalétaným modelem létá třeba měsíce než mu zkušenější kolega poradí či přímo pomůže model "ukáznit". U volných modelů se špatně zalétaný model sám projeví nižšími výkony a modelář snadno pozná, že by "s tím měl něco dělat", ale u rádiem řízeného modelu se modelář brzy naučí nectnosti modelu korigovat zásahy kormidel či křidélek a často vůbec neví, že toto jeho snažení je naprosto zbytečné a že by třeba stačilo jen model vhodně dovážit, diferencovat křidélka, zvětšit vzepětí křídla a podobně. Dříve než se zaměříme na vlastní zalétávání různých druhů RC modelů, bude zřejmě vhodné si zvážit tento problém obecně s ohledem na způsob či metodu. Pokud má modelář zalétávající model již určité praktické zkušenosti s létáním s podobným RC modelem, nemělo by být zalétání pro něj problémem a může se do úkolu pustit bez velkého nebezpečí a s reálnou nadějí na úspěch. Nepotřebuje k tomu v podstatě žádnou pomoc zkušenějšího kolegy ani "pomoc diváků", kteří se zejména na zalétávání vždy neobyčejně rádi dívají s touhou vidět něco neobvyklého, z čeho modelář pak většinou radost nemá. Daleko horší je situace u těch modelářů, kteří zkušenosti nemají, nebo jich mají málo, anebo zalétávají odlišný typ modelu. Sebedůvěra je dobrá vlastnost, ale nesmí jí být přespříliš a proto pokud cítíme, že by nás zalétávaný model mohl jakkoliv překvapit, nepouštějme se do problému sami s spojme se s některým zkušenějším kolegou. Máme pak možnost, aby nám model zalétal anebo alespoň s modelem odstartoval a převzal pak od nás řízení opět před přistáním. Tento způsob je relativně bezpečný, určitou nevýhodou je pouze předávání vysílače zejména tehdy, má-li jej modelář zavěšen na popruzích kolem krku. Tato metoda, kdy model zalétává zkušenější kolega, se dá dotáhnout do úplné dokonalosti použitím spojovacího kabelu "učitel - žák", kterým je řada souprav vybavena. Vysílač žáka i učitele je propojen kabelem, který umožňuje učiteli přepnout řízení tlačítkem na vysílač žáka a dostane-li se žák do nesnází, uvolní tlačítko a převezme řízení zpět. Tímto způsobem se nejen dobře zalétávají modely, ale mohou se takto dobře naučit létat i úplní začátečníci.

3.1. Obecné zásady zalétávání modelu

           3.1.1. Technická příprava modelu

           byla již probrána v úvodní kapitole této pomůcky a nezbývá, než znovu opakovat, že technicky dobře připraveny model včetně dalšího pomocného vybavení jsou jednou ze základních podmínek úspěšného zalétávání modelu. Odstraňování technických závad modelu na letišti zbytečně pilota před letem znervózňuje ............atd.

           Manuál pochopitelně pokračuje dál.
          Ukáži vám ještě několik tabulek, které jsou součástí manuálu a znázorňují jednotlivé fáze modelu v závislosti na výchylkách kormidel.

      Tu je právě ta možnost si manuál stáhnout, pochopitelně celý i s tabulkami a obrázky.

             Stáhnout ve formátu WORD a zkomprimovaný do souboru ZIP (velikost souboru zip je 279 kB) *** ZDE ***

             Stáhnout ve formátu PDF a zkomprimovaný do souboru ZIP (velikost souboru zip je 798 kB) *** ZDE ***

* - ZPĚT - *

              © MANUÁLY-iformační web pro modeláře. Vydavá: RONY-SOFT model.